Nechte se inspirovat, pokud potřebujete novou perspektivu. Autor: Waldemar Laufersweiler
V noci z 20. na 21. února jsem měl intenzivní zážitek ve snu:
Ocitl jsem se v církevních prostorách, které mi připomínaly má mladá léta. Cítil jsem silnou nostalgii po dřívějších letech, která mě téměř přemohla. Cítil jsem tento stesk jako tíhu na hrudi a těžko jsem popadal dech.
Poblíž stál člověk, který mi byl blízký a s nímž jsem měl důvěrný vztah. Chtěla jsem jít za ní, abych si jí vylila srdce nad tím, že stárnu a že dobré časy mého života jednou provždy skončily.
Chtěl jsem se vydat na cestu, když se náhle otevřelo něco jako jasně osvětlená chodba k nebi, skrze kterou jsem v dálce viděl Nebeské město. Zaplavila mě nevídaná radost a nevýslovný mír. Zvláště působivé však bylo, že jsem náhle pocítil svobodu, kterou lze jen těžko vyjádřit slovy.
Napravo i nalevo od chodby byla černočerná tma. Zdálo se, že se tato tma chce natáhnout a vcucnout mě. Uvědomil jsem si, že to byly těžkosti a pokušení posledních časů, které měly teprve přijít. Rychle jsem si uvědomil, že světlou chodbou bezpečně projdu, jen když se budu dívat před sebe a nebudu se zabývat tmou.
Nyní jsem se rozhlížel kolem sebe a hledal břemeno melancholie, které mě tížilo. Hledal jsem, co jsem v tomto životě ztratil, a uvědomil jsem si, že to všechno i všechny budoucí potíže blednou do bezvýznamnosti. Už neměly žádnou moc ani význam.
V tu chvíli jsem se probudil. Ale radost, klid a hlavně osvobození od snu ještě chvíli přetrvávaly.
Následující den jsme se s manželkou vydali na procházku na horskou plošinu s nádherným výhledem za ideálního, přívětivého a slunečného počasí. Vyprávěl jsem jí o svém snu a snažil se najít správná slova, abych vyjádřil, co jsem ve snu i po něm cítil. Nakonec jsem řekl: “V porovnání se snem si tady v té nádherné přírodě s ideálním počasím připadám jako ve vězení.” A pak jsem se zeptal: “Co se děje?” “Co se děje?” zeptal jsem se.
Bůh je dobrý a dal mi na chvíli okusit nebe. Nemohu uvěřit, co Bůh připravil pro své vítězné děti.
Následující biblický úryvek, který mě v současné době provází, nyní nabyl zcela nové kvality:
“Nepřemýšlejte o tom, co bylo, nezabývejte se tím, co je minulostí! Hle, pracuji na něčem novém! Už to roste. Copak to nevidíš? Dláždím cestu přes poušť, vytvářím potoky v pustině.” A tak jsem se na to podíval. (Izajáš 43,18-19)
Kéž nás toto svědectví všechny povzbudí, abychom se dívali dopředu. Bůh už ve všem svém lidu působí nové věci.
