Šalamounův bratr Abšalom se chtěl proslavit pomníkem. Bůh má však radost z něčeho úplně jiného: z lidí, na kterých je vidět jeho láska. Zjistěte, jak se můžete stát živým pomníkem, který se umí usmívat. Autor: Stephan Kobes
Doba čtení: 6 minut
Mnoho dětí zná krále Šalamouna. Byl proslulý svou velkou moudrostí a krásnými paláci. Ale věděli jste, že měl staršího nevlastního bratra – Abšaloma?
Abšalom – krásný, silný princ
Abšalom byl Davidův syn, stejně jako Šalomoun. Byl silný, odvážný a – podle Bible – krásný. V celém Izraeli nebyl žádný muž tak krásný jako on! Všichni ho obdivovali – krásného prince! Později se však stal pyšným a chtěl ukrást korunu svého vlastního otce.
Tak se stalo, že Abšalom bojoval proti Davidovi. Prohrál – a jeho život skončil tragicky. Neměl žádné děti, které by na něj vzpomínaly. Nechal tedy vztyčit velký kámen, aby alespoň tento kámen nesl jeho jméno.
Bible říká: “Řekl: ‘Nemám syna, který by nesl mé jméno. ‘ A tak ten kámen pojmenoval po sobě.” (2. Samuelova 18,18)
Co je to vlastně pomník?
Možná jste už někdy viděli pomník – velkou sochu, kámen nebo věž v centru města. Vypráví příběhy – o králích, objevitelích nebo lidech, kteří vykonali něco významného. Aby nikdo nezapomněl, kdo to byl nebo co udělal. Některé pomníky jsou z lesklého bronzu, jiné jsou z kamene nebo mramoru. Stojí na místě, ale při pohledu na ně “vyprávějí příběh”. Stejné to bylo i s Absolonem.
Ale k čemu je pomník, když nezůstane nikdo, kdo by vás měl rád?
Jeho pomník tam stál – chladný a mlčenlivý. Mohl zářit, ale nemohl milovat. Nebyl v něm žádný život, žádný úsměv, žádné srdce. Jen kámen. Víte, kdo to udělal jinak?
Přesně tak. Jeho nevlastní bratr Šalamoun!
Šalomoun – král s moudrým srdcem
Šalomoun, jeho nevlastní bratr, se později stal izraelským králem. Byl také mladý, když se ho Bůh zeptal: “Prosím tě, co ti mám dát?” Šalomoun byl mladý. (1. Královská 3,5)
Šalomoun však nechtěl pomník, poklady ani korunu – chtěl moudrost! Chtěl slyšet Boží hlas ve svém srdci. To se Bohu zalíbilo natolik, že Šalomounovi dal moudrost – a také čest a bohatství.
A právě to ho proslavilo – dodnes!
Šalamounův “pomník” nebyl z kamene, ale z dobrých rozhodnutí, modliteb a písní. Jeho jméno nezůstalo na kameni – ale v Bibli, v Božím slově! To je Šalamounův pomník – příběhy, které se vyprávějí dodnes.
Boží živé památníky
Bůh nemá rád chladné kameny. Miluje živá srdce. Chce, abys mu byl pomníkem – ne štítem, ale svým životem. Protože děti jsou živými pomníky svých rodičů. Připomínají je ostatním.
Nepochybně ti už ostatní řekli: “Usmíváš se jako tvoje maminka!” nebo “Mluvíš jako tvůj táta!”. Ostatní poznávají, odkud pocházíte. Kdo je vaše rodina. Stejně jako děti odrážejí své rodiče, měly by Boží děti ukazovat, jaký je jejich nebeský Otec. Když žijete tak, jak to chce Bůh, připomíná to druhým Boha. Ba co víc: neviditelný Bůh se pak skrze tebe zviditelňuje.
Příklady z Bible
Mnozí lidé v Bibli byli takovými živými pomníky:
- Daniel – věrný a odvážný
- Josef – odpustil svým bratrům
- Mojžíš – vedl Boží lid
- Elíša – pomáhal druhým Boží mocí
- Pavel – všude vyprávěl lidem o Ježíši
Vyprávějí nám ty nejzajímavější příběhy. Ve svých životech zviditelnili svého Otce v nebi – neviditelného Boha.
Důležité je, že Bůh nestaví pomníky z kamene nebo kovu.Jeho pomníky jsou živé!
Každý detail se počítá
Viděli jste někdy, jak sochař pracuje na pomníku? Netluče do kamene jen tak zběsile – věnuje pozornost každému kousku, každé křivce, každé linii. Jediný drobný úder může všechno změnit.
Na pomníku se počítá každý detail. Malé stopy vyprávějí velké příběhy. Bůh tě formuje stejným způsobem – s láskou a trpělivostí. Všímá si každého tvého slova, každého tvého úsměvu, každého tvého dobrého rozhodnutí. Drobnosti – vděčný úsměv, odvážný krok, upřímná odpověď – jsou jako jemné linky, v nichž můžete rozpoznat Boží srdce.
Právě v tom druzí vidí něco z Boha – v tobě!
Proto Bůh pracuje na každém detailu – s láskou a trpělivostí. Učiní z tvého života mistrovské dílo své lásky!
Ale víte, kdo je nejdokonalejší Boží památkou? Je to ten, ve kterém můžete vidět samotného Boha…
Největší pomník
Největší památkou na světě není věž, chrám ani socha. Je to člověk: Ježíš Kristus. Bible říká:
“V něm září všechna Boží sláva a všechno na něm nám ukazuje, jaký je Bůh.” (Židům 1,3)
Proto Ježíš řekl:
“Kdo vidí mne, vidí Otce.” (Jan 14,9)
Všechny tyto drobné detaily v jeho životě – jeho laskavost, jeho láska, jeho trpělivost – se spojují v obraz, který ukazuje, jaký Otec skutečně je.
A co vy?
Možná si říkáte: “Jsem ještě malý.” Možná si myslíte, že jste ještě malý. Ale Bůh dokáže z malých srdcí udělat velké pomníky své lásky. Proč se ho dnes nezeptáš: “Pane, jaký malý kousek z tebe chceš vytesat do mého života?”. Pak žasněte nad tím, co Bůh udělá.
Modlitba
“Drahý nebeský Otče, děkuji ti, že nemusím být kamenným pomníkem. Dej mi nové srdce – srdce, které patří zcela tobě. Pomoz mi, aby ve mně druzí viděli tebe – skrze má slova, úsměv a lásku.Učiň mě podobnějším tobě – jako Ježíš. Amen.”
Závěr
Abšalom si postavil kamenný pomník, který měl ostatním připomínat jeho samého. Šalomoun žil tak, aby si ostatní připomínali Boha. I vy můžete dát Bohu srdce, které ho bude ctít – pomník, který žije! A pokaždé, když druhým prokazujete lásku, Bůh do vašeho života zapíše kousek svého příběhu.
Zdroj: hoffnung-weltweit.info
Doporučujeme:
Radikální radost skrze extrémní lásku
