Podcast
Proč Ježíš slavil Chanuku, ale ne Vánoce? Kai Mester
24. prosince slaví „křesťanský“ svět svůj Štědrý večer. Připomíná si přitom narození Ježíše v Betlémě. Žádný svátek není dnes křesťanstvím oslavován tak hojně jako Vánoce. Málokdy „zazvoní pokladna tak hlasitě“ jako v době Vánoc.
Proč se ale v Novém zákoně nikde nezmiňuje, že by Ježíš nebo apoštolové slavili jeho narozeniny? Proč Ježíš a apoštolové slavili úplně jiné svátky?
Ve stejnou dobu slaví také Židé svátek Chanuka, svátek zasvěcení chrámu, nazývaný také svátek světel. (Jiné způsoby psaní: Chanukkah, Hanukka, Hanukah) Je kalendářní raritou, že tento svátek začíná přesně 24. prosince. Naposledy tomu tak bylo v roce 2016 a příště to bude v roce 2027. V každém případě však dává smysl, aby křesťané o tomto židovském svátku přemýšleli – protože je skutečně zmíněn v Novém zákoně (viz níže).
Když se na židovský svátek světel podívám blíže, vidím, že se velmi liší od Vánoc. V některých bodech však existují i podobnosti. Toto srovnání mě velmi nutí k zamyšlení.
Největší rozdíl mezi těmito dvěma svátky je jejich původ:
Původ Vánoc
Prakticky každý ví, že Vánoce nejsou skutečným dnem narození Ježíše. Bible totiž o přesném datu Ježíšova narození mlčí. Dozvídáme se pouze: „Byli tam pastýři … na poli, kteří v noci hlídali své stádo.“ (Lukáš 2,8) To však vůbec nezní jako konec prosince, ani na Blízkém východě.
Proč nám apoštolové ve svých evangeliích nesdělili přesné datum Ježíšova narození? Copak ho sami neznali? Lukáš každopádně píše, že Ježíš byl při svém křtu „asi“ 30 let starý (Lukáš 3,23). Hebrejská Bible zmiňuje pouze jedno narozeniny: narozeniny faraóna (Genesis 40,20), kdy byl číšník znovu uveden do úřadu, ale pekař byl pověšen. V apokryfech se zmiňují narozeniny Antiocha IV. Epifana, o kterém si povíme více za chvíli. Na své narozeniny přinutil obyvatele Jeruzaléma, aby se zúčastnili slavnosti boha vína Dionýsa (2. Makabejská 6,7). Také v Novém zákoně je zmíněno jedno narozeniny, a to narozeniny krále Heroda, na které byl popraven Jan Křtitel (Matouš 14,6). Tři pohani, kteří pro nás nejsou žádným vzorem. O tak významných mužích Božích, jako byli Mojžíš, David nebo Ježíš, se však nic nedozvídáme o jejich narozeninách ani o jakýchkoli oslavách narozenin.
Proč tedy křesťanství slaví 25. prosinec jako Ježíšovy narozeniny?
Podle římského kalendáře byl 25. prosinec datem zimního slunovratu a byl považován za narozeniny boha slunce „Sol Invictus”. Od 19. do 23. prosince jsou totiž dny nejkratší. Od 24. prosince se pak opět prodlužují. Starým národům s jejich kultem slunce to připadalo jako znovuzrození slunce.
Historicky lze „křesťanské“ oslavy Vánoc poprvé doložit v roce 336 n. l., rok před smrtí císaře Konstantina Velikého. Podle jeho představ byl křesťanský Bůh a bůh slunce Sol stejným bohem. Proto v roce 321 n. l. učinil den slunce týdenním svátkem a dnem odpočinku. Císař Konstantin je obecně známý tím, že spojil křesťanství s kultem slunce a učinil z něj státní náboženství. A toto dědictví je v křesťanství dodnes v mnoha ohledech patrné.
Jak odlišně se pak čte historie židovského svátku světel:
Původ Chanuky
Židovský svátek Chanuka byl vyhlášen Judou Makabejským jako osmidenný svátek zasvěcení chrámu a svátek světel poté, co byl chrám 14. prosince 164 př. n. l. osvobozen z rukou tyrana Antiocha IV. Epifana, očištěn od modlářství a znovu zasvěcen Bohu.
Antiochus Epifanes totiž nechal v jeruzalémském chrámu postavit oltář bohu Zeusovi, zakázal židovské obřady a tradice a v podstatě pod jiným jménem znovu zavedl kult Baala. Jak fénický bůh Baal, tak řecký bůh Zeus byli stejně jako perský a římský Mithras uctíváni jako bohové slunce. Antiochus nechal na oltáři obětovat prasata a jejich krev rozstříkl do svatyně. Dodržování sabatu a židovských svátků bylo zakázáno, obřízka a vlastnictví hebrejské Bible byly trestány smrtí. Všechny biblické svitky, které se podařilo najít, byly spáleny. Tím se stal předchůdcem středověkých pronásledovatelů. Není náhodou, že jezuita Luis de Alcázar v rámci protireformace identifikoval roh z Danielova proroctví s Antiochou, aby svou školou preterismu vyvrátil protestantský výklad, který v něm viděl papežství. Mnoho znaků proroctví se na něj skutečně vztahovalo, ale ne všechny.
Chanuka také vychází z důležité události v historii Izraele. Na rozdíl od Vánoc nebyl tento svátek vynalezen až staletí po události, kterou má oslavovat. Není to svátek, který by měl dát tisícileté náboženské slavnosti nádech zcela jiného náboženství a dokonce z ní učinit jeho nejdůležitější svátek. Chanuka je hluboce zakořeněna v židovském povědomí. Kdo se tímto svátkem zabývá do hloubky, nemusí se někdy vyděsit, protože jeho vznik byl příznakem jednoho z nejnesvatějších sňatků v historii: sňatku státu a církve, kultu slunce a křesťanství.
Ale proč Chanuka není každý rok 14. prosince?
Termíny Chanuky
Letos se Chanuka slaví od večera 14. prosince do setmění 22. prosince. Židovský kalendář se však neshoduje s papežským gregoriánským kalendářem. Nejedná se o sluneční, ale o lunární kalendář, ve kterém měsíce začínají novým měsícem. Aby bylo možné slavit tři sklizňové svátky Pesach (Pesach, sklizeň ječmene), Šavuot (Letnice, sklizeň pšenice) a Sukot (Svátek stánků, sklizeň hroznů) v pevně stanovených termínech, musel být každé dva nebo tři roky vložen další měsíc. Díky tomu se svátek každý rok koná v jiném termínu. 5.–12. prosince 2026; 25.–31. prosince 2027; 13.–20. prosince 2028; 2.–9. prosince 2029; 21.–28. listopadu 2030 atd. Je tedy jasné, že Chanuka se neorientuje podle narozenin boha Slunce, i když se koná v době zimního slunovratu.
I to je tedy zásadní rozdíl oproti Vánocům.
Podívejme se nyní na zvyky.
Zvyk zapalování chanukových svíček
Jak přesně Židé slaví tento svátek již více než 2000 let? Talmud vysvětluje, že při dobytí chrámu Judou Makabejským se stal velký zázrak: k zapálení sedmiramenného svícnu, menory, bylo totiž zapotřebí nejčistšího olivového oleje, který byl schválen veleknězem. Byla však k dispozici pouze jedna láhev. Ta by však vystačila pouze na jeden den. Zázrakem však vydržela osm dní, přesně tolik, kolik bylo potřeba k výrobě nového košer oleje.
Proto Židé letos zapálí první svíčku chanukového svícnu večer 14. prosince po setmění. Musí hořet alespoň půl hodiny. Následující večer se zapálí druhá svíčka a tak to pokračuje až do osmého a posledního dne. Svíčky se zapalují devátou svíčkou, která se nazývá šamáš (sluha). Proto tento svícen, nazývaný také chanukija, nemá sedm ramen jako menora, ale devět.
Na první pohled zde vidíme podobnost: stejně jako v adventním období nebo o Vánocích se zapalují svíčky. Jedni podle svých slov vzpomínají na zázrak vtělení (Ježíš, světlo světa), druzí na zázrak sedmiramenného svícnu, který symbolizuje jak Mesiáše, tak jednotlivé věřící a jeho společenství.
V křesťanství se však lampy a svíčky v bohoslužbách prosadily až na konci 4. století. Pro rané křesťany bylo jejich kultovní použití příliš pohanské. Také germánský svátek Julfest při zimním slunovratu, který ovlivnil evropské Vánoce, znal zvyky spojené se světly.
Tyto svátky se od sebe liší podobně jako umělá a přírodní květina. Z dálky vypadají obě podobně. Čím blíže se však přiblížíte, tím ošklivější je umělá květina. Celá její podstata je záměrně přizpůsobena účinku, který má dosáhnout. Ve své podstatě však nemá nic společného s květinou a jejím božským poselstvím lásky.
U přírodní květiny a biblických svátků však můžete použít dokonce mikroskop a stále se divit jejich kráse. Chanukový svícen je tak úzce spjat s biblickou menórou a odjakživa zdůrazňuje hluboké biblické pravdy, které se projevují ve třech požehnáních, která se pronášejí při zapalování svíček:
1. „Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, Králi světa, který jsi nás posvětil svými přikázáními a přikázal nám zapálit světlo posvěcení.“ Kolik křesťanů se dnes ještě nechává posvětit Božími přikázáními? Jen velmi málo. Zapalujeme všude světla, kam jdeme? A to ne jakákoli světla, ale světla, která rozjasňují náš chrám (nás jako Boží děti a Boží společenství) v božské svatosti?
2. „Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, Králi světa, který jsi v těch dnech, v té době, učinil zázraky našim otcům.“ Toto požehnání nám připomíná, že bychom nikdy neměli zapomenout, jak nás Bůh vedl v minulosti, jak jednotlivce, tak i jako národ. Jeho historie s jeho lidem od stvoření přes potopu, exodus, babylonské zajetí, makabejské období a příchod Mesiáše až po reformaci a adventní historii až do dnešní doby je kontinuum, které navzdory všem vzestupům a pádům nemůže být zničeno. Vánoce však představují ty, kteří „se vkradli“ (Juda 4), toho, „kdo se posadil v Božím chrámu jako Bůh a vydává se za Boha“ (2. Tesalonickým 2,4 parafráze). Svátek, který ve své podstatě představuje zcela odlišné zaměření a filozofii, se zahalil do křesťanského hávu. V něm je Ježíš uctíván ve fázi svého pozemského života, kdy nejméně vyzařoval nebo vysvětloval Boží charakter a nejméně plnil své poslání, pokud to porovnáme s třemi lety jeho působení, jeho utrpením a jeho činností po svém vzkříšení až do dnešních dnů. V první chvíli se totiž jako kojenec nelišil od většiny lidských dětí: byl chudý, bezmocný, člověk jako ty a já.
3. „Požehnaný jsi, Hospodine, náš Bože, Králi světa, který jsi nám dal život, zachoval nás a přivedl až do této doby.“ Bůh má s námi plán. Chce nás i dnes použít jako světla! Chanuka vyvolává otázku ohledně chrámu. Kde je dnes? Kde se dnes děje zázrak světla? Většina Židů na to nedokáže dát kladnou odpověď. Ale když znáte Ježíše, Chanuka vás nutí k zamyšlení.
Další chanukové zvyky
Večery Chanuky se slaví v kruhu rodiny a přátel. Přes den se lidé věnují své běžné práci. Večer se však podávají sladké smažené pečivo, berlínské koblihy a bramborové placky. Zpívají se speciální chanukové písně a lidé se scházejí v synagoze nebo pod širým nebem, aby zapálili svíčky. Modlí se, vypráví se příběh Chanuky a hrají se hry. V tomto období jsou lidé obzvláště štědří a ochotní darovat. Vyměňují se dárky. Na Chanuku se obzvláště rády recitují žalmy 30, 67 a 91.
Zdánlivé podobnosti mezi Vánocemi a Chanukou vyplývají z toho, že obě jsou svátky. Jejich charakter svátku světel se v našich severních zeměpisných šířkách projevuje zejména v tmavém zimním období. Již Nehemiáš doporučuje sladké nápoje a tučná jídla pro sváteční dny (Nehemiáš 8,10). Každému, kdo dbá o své zdraví, je okamžitě jasné, že to nemusí být zrovna smažené nebo pečené, rafinované nebo cukrové jídlo, a to ho vede k kreativitě.
V každém případě však musí něco znamenat, že Ježíš nás nikde nevyzval, abychom slavili jeho narozeniny, když nás výslovně vyzval, abychom slavili jiný svátek: Večeři Páně, při které máme vzpomínat na jeho obětní smrt …
A jaký je jeho postoj k svátku Chanuka?
Ježíš a Chanuka
V Janově evangeliu je zaznamenána řeč, kterou pronesl o Chanuce: „V Jeruzalémě se konal svátek posvěcení chrámu a byla zima.“ (Jan 10,22) Tento výrok se nachází uprostřed kázání o dobrém pastýři. Tímto výrokem uzavírá výuku, kterou přednášel od svého příjezdu do Jeruzaléma na svátek stánků na podzim roku 30 n. l. Ježíš se tedy jen několik měsíců před svou smrtí zúčastnil oslav svátku stánků a Chanuky.
Zajímavé je poselství, které během svého pobytu v Jeruzalémě hlásal:
Na svátek stánků: „Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“ (Jan 8,12) I na svátek stánků se totiž dodržoval zvyk zapalování světel, při kterém se v době večerní oběti zapalovaly dvě vysoké lampy v předním dvoře, aby osvětlovaly celý Jeruzalém a připomínaly ohnivý sloup, který vyvedl Izrael z Egypta.
O pouhé dva měsíce později na svátek Chanuka řekl: „Já jsem ten dobrý pastýř … Mé ovce slyší můj hlas, já je znám a ony jdou za mnou; a já jim dávám věčný život.“ (Jan 10,11.27-28) Těmito dvěma projevy Ježíš odhalil tajemství kázání na hoře: „Vy jste světlo světa.“ (Matouš 5,14) Nyní bylo totiž vysvětleno, jak se to mohlo stát. Můžeme se stát světlem pro svět pouze tehdy, když poznáme Boží světlo v Ježíši a následujeme ho do nebeské svatyně, ba dokonce do nebeské svatyně svatých, nasloucháme jeho hlasu a přijímáme jeho život.
Tím Ježíš odhalil hluboký význam svátku světel a zasvěcení Chanuka. Ačkoli má svůj původ v mezitestamentním období Izraele, kdy prorocký hlas mlčel, tento svátek udržuje živou vzpomínku na to, že Bůh ani v této temné době neopustil svůj lid a svůj chrám, ale učinil zázrak, aby zachoval chrámovou službu až do prvního příchodu svého Mesiáše. Sedmiramenný svícen opět hořel, chrám byl znovu posvěcen. Svátek Chanuka tak předpověděl příchod Ježíše jako pravého světla světa o necelých 200 let později a očištění pozemského svatostánku, které provedl na začátku a na konci svého působení na zemi, jakož i očištění nebeského svatostánku, které by předcházelo jeho návratu.
Chanuka má tedy dokonce eschatologické poselství: Vítězství Makabejských nad Antiochou bylo obrazem vítězství reformace nad inkvizicí a posvěcení tří andělů, kteří brzy poté a dodnes vyzývají všechny obyvatele země k nekompromisnímu následování.
Světlo a tma
Na Chanuku se zapalují svíčky. To odpovídá biblickému poslání: „Chci tě chránit a učinit tě smlouvou pro lid, světlem pro pohany, abys otevřel oči slepým, vyvedl z vězení svázané a z žaláře ty, kteří sedí ve tmě … abys byl mým spasitelem až na konec země!“ (Izaiáš 42,6.7; 49,6) „Tehdy vyjde tvé světlo jako jitřenka.“ (Izaiáš 58,8) „Vstaň, zazáři, neboť přichází tvé světlo a sláva Hospodinova vzejde nad tebou!“ (Izaiáš 60,1)
Toto přinášení světla se nemůže omezovat pouze na svíčky. Člověk potřebuje světlo ve tmě, aby nezakopl a neztratil cestu. Jaká škoda, když lidé zapalují pouze umělá světla, ale uvnitř zůstávají ve tmě!
Chanuka mě přitahuje! Proč se nezaměříme na opomíjený svátek Chanuka? Chanukové svícny lze snadno objednat přes internet. Biblická témata k večerním rozhovorům se dají snadno najít. Proč tento svátek trvale nezahrnout do našeho ročního cyklu? Má nám co říci o našem Bohu a našem Pánu Ježíši.
Doporučeno:
