To, zda se Židé odvrátí od svých hříchů a obrátí se ke svému Bohu, souvisí také s lidmi, kteří hlásají a žijí smíření s Bohem a mezi národy. Chcete být u toho? Waldemar Laufersweiler
Doba čtení: 15 minut
Než přijde velký a hrozný den Hospodinův, pošlu vám proroka Eliáše; on obrátí srdce otců k synům a srdce synů k jejich otcům, abych nemusel přijít a zasáhnout zemi kletbou! (Malachiáš 3, 23-24)
Tyto dva verše tvoří základní kámen Starého zákona. Působí jako most mezi otci víry Staré smlouvy a syny novozákonního křesťanského společenství. Biblický úryvek naznačuje, že mezi těmito dvěma skupinami vzniklo hluboké odcizení – spor, možná dokonce nepřátelství. Než však nastane strašlivý den Páně – Ježíšův příchod -, Bůh zaslibuje příchod zvláštního prostředníka: proroka Eliáše. Jeho úkolem je uzdravit narušené vztahy a obě skupiny usmířit.
Dokážete pochopit obě strany?
Abyste mohli působit jako prostředník, musíte být schopni porozumět oběma stranám a jednat s nimi. Stejně jako se Ježíš dokázal setkat se všemi lidmi bez ohledu na jejich sociální či duchovní původ, bude i Eliáš znát otce i syny a bude mezi nimi prostředníkem. Jeho role je klíčová, protože konec veršů zdůrazňuje důležitost tohoto díla smíření: pokud se nepodaří, bude to mít vážné následky.
Odcizení mezi otci a syny se zdá být hluboké, rozkol, který se Bohu nelíbí. Co přesně se stalo, že je nutné tak naléhavé usmíření?
Židé založili rané křesťanské společenství
Po Ježíšově nanebevstoupení začali jeho učedníci zakládat první křesťanské komunity. Tato společenství tvořili věřící Židé, kteří Ježíše uznali za svého Mesiáše. Skutky apoštolů vyprávějí o velkém počtu Židů, kteří vyznali svou víru v Ježíše a stali se součástí rostoucí církve.
Často zobecňované tvrzení, že Židé Ježíše jednomyslně odmítli nebo zavrhli, je proto jednoduše mylné. Byli to spíše židovští věřící, kteří položili základy prvotní církve a přinesli světu víru v Mesiáše.
Reakce jednotlivých Židů
Sk 11,19; 13,43; 14,1-2; 16,1; 17,1-4.10-11; 18,4; 19,10; 20,21; 28,24.
Hromadná obrácení Židů
Sk 2,41.47; 4,4; 5,14; 6,1.7; 9,42; 12,24; 13,43; 14,1; 17,11-12; 21,20
Jak vznikla nenávist vůči Židům?
Mladá křesťanská církev plnila své poslání nést evangelium pohanům. Zejména apoštol Pavel je popisován jako horlivý a úspěšný misionář, který přivedl k víře mnoho lidí mimo judaismus. Postupem času se k církvi přidávalo stále více nežidů, kteří s sebou přinášeli své kulturní zvláštnosti. Postupně pohanští křesťané převyšovali počet židovských křesťanů a zaujímali stále vlivnější postavení. To vedlo k napětí mezi oběma skupinami – “otci” (židovskými věřícími) a “syny” (nově obrácenými křesťany z pohanů).
Situaci dále zhoršovalo tehdejší politické napětí: Římská říše pronásledovala Židy za jejich snahy o nezávislost. Mnozí křesťané se proto snažili ve všech oblastech jasně odlišit od judaismu, aby s ním nebyli spojováni. V některých případech tyto snahy nabývaly otevřeně antisemitských rysů.
Vlivní teologové, duchovní vůdci a panovníci začali psát protižidovské texty, které utvářely veřejný obraz Židů. Tím vytvořili teologický základ pro pozdější antijudaismus, jehož důsledky se projevovaly po celá staletí. Distancování, které kdysi začalo ze strachu z pronásledování, přerostlo v hluboce zakořeněné nepřátelství.
Seznam protižidovských teologů a panovníků
Justin Mučedník (asi 100-165)
Melito ze Sard (zemřel kolem roku 180)
Klement Alexandrijský (kolem 150-215 n. l.)
Tertulián (150-220)
Origenes (185-253)
Konstantin Veliký (asi 280-337)
Ambrož Milánský (339-397)
Theodosius I. (347-395)
Jan Zlatoústý (349-407)
Svatý Augustin z Hippo (354-430)
Thedosius II (401-450)
Justinián I. (asi 527-565)
Rozkol mezi židovstvím a křesťanstvím – tragický vývoj
Nebiblický Barnabášův list (napsaný pravděpodobně mezi lety 70 a 132 n. l.) je považován za jeden z prvních dokumentů vyzývajících k radikálnímu rozchodu s judaismem a jeho tradicemi, včetně odmítnutí soboty. Toto odmítnutí bylo zpečetěno konstantinovským nedělním zákonem z roku 321, který vedl ke konečnému znehodnocení Tóry křesťany. To znamenalo počátek oddělených bohoslužeb, vzestup křesťanství jako státní církve a systematické pronásledování nekřesťanských Židů. Právě v této době se formoval náboženský antisemitismus: křesťané se distancovali od judaismu a vznášeli proti Židům obvinění z vraždy Boha.
První velký křesťanský koncil, svolaný císařem Konstantinem do Niceje v roce 325, definitivně oddělil církev a synagogu. Oddělení bylo prosazováno tak přísně, že přestupky proti zákonům tohoto vymezení se trestaly dokonce smrtí. Zároveň byly do křesťanské bohoslužby začleněny pohanské prvky slunečního kultu, jako jsou svátky, slavnosti, symboly a ikony. Tyto změny dále odpuzovaly zbývající židovské křesťany, takže jejich počet do konce 4. století téměř zcela vymizel.
Následující staletí přinesla četné tragédie: křížové výpravy, pogromy, antisemitismus a nakonec katastrofu holocaustu. Tato dlouhá historie pronásledování vedla mnoho Židů k tomu, že křesťanství považovali za kořen všeho zla.
Vyvstává proto bolestná otázka: Co mohlo Židy přimět k lásce ke křesťanství?
Židé se stali otevřenými evangeliu
Biblické proroctví nám slibuje, že se něco zásadního změní:
Nechci, abyste o tomto tajemství nevěděli, bratři moji, abyste neupadli do svých vlastních myšlenek v domnělé moudrosti: na některé Izraelity přišlo zatvrzení až do doby, kdy vstoupí (do Boží církve) plný počet pohanů. (Římanům 11,25)
Malé slůvko “až” naznačuje budoucí zlom. S podobným zaslíbením se setkáváme také v Lukášově evangeliu:
Židé se vrátí do Jeruzaléma
… a padnou ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny národy a Jeruzalém bude pošlapán pohany, dokud neskončí časy pohanů. (Lukáš 21,24)
Toto téma je dále rozvíjeno ve druhém listu Korinťanům:
Židé dostávají osvícení
Dodnes, jak často se Mojžíš čte nahlas, leží na jejich srdcích deka. Jakmile se však Izraelci obrátí k Hospodinu, přikrývka je odstraněna. (2. Korintským 3,15-16)
Co se stane potom?
Prorok Ozeáš to popisuje takto:
Židé se obrátí ke svému Bohu a jeho Mesiáši.
Synové Izraele totiž zůstanou po mnoho dní bez krále a bez vládců, bez obětí a bez pamětního kamene, bez efodu a terafimu. Pak se synové Izraele vrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, a Davida, svého krále. Budou se třást a obrátí se k Hospodinu a k jeho milosrdenství v posledních dnech. (Ozeáš 3,4-5)
Na konci dnů, v době velkého soužení, budou Židé vyznávat Ježíše. “David” zde symbolizuje Ježíše, Mesiáše. Budou se třást – výraz hluboké úcty, ale také velkého strachu tváří v tvář své těžké situaci.
Prorok Zachariáš nám podává dojemný obraz tohoto obrácení:
Židé v Ježíši rozpoznají svého Spasitele a odvrátí se od hříchu.
Tehdy vyliji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma Ducha milosti a prosby o milosrdenství, takže pohlédnou na toho, kterého probodli, a budou pro něj truchlit, jako se truchlí pro jediného syna, a hořce ho oplakávat, jako se truchlí pro smrt prvorozeného. (Zachariáš 12,10)
V onen den se Davidovu domu a obyvatelům Jeruzaléma otevře pramen proti hříchu a proti poskvrně. (Zacharjáš 13,1)
Izrael se obrátí k tomu, kterého kdysi přivedli na kříž – k Ježíši, zdroji očištění od hříchu a poskvrny. Při tomto hlubokém setkání ho poznají a přijmou jako svého Vykupitele.
Sedmdesát týdnů let prorokuje rozptýlení a shromáždění
Následující biblická pasáž ukazuje, že nastal okamžik, kdy se Boží pozornost odvrátila od Židů. Zároveň však ukazuje, že židovský národ bude krátce před koncem světových dějin opět hrát významnou roli v biblickém proroctví.
Sedmdesát týdnů je určeno tvému lidu a tvému svatému městu … Přišel jsem, abych ti objasnil, co postihne tvůj lid na konci dnů, neboť vidění je ještě pro vzdálené dny … (Daniel 9,24; 10,14).
Apoštol Pavel zakročuje proti předem vymyšlenému omylu
Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? Vůbec ne! I já jsem Izraelita, pocházím z Abrahamových potomků, z kmene Benjamínova. Ne, Bůh neodmítl svůj lid, který předurčil. (Římanům 11,1-2)
Mesiášští Židé a otázka přípravy na Ježíšův návrat
Roste počet mesiánských Židů, kteří vědomě žijí svou víru v souladu s židovskými tradicemi: slaví sobotu a biblické svátky, dodržují zákony o košer jídle, odmítají znamení kříže a Ježíšovy obrazy. Místo křesťanských chorálů zpívají hebrejské biblické písně na židovské melodie a harmonie, odříkávají tradiční modlitby a požehnání a emigrují do Izraele.
Jedna důležitá otázka však zůstává – pro ně i pro nás: Jsme si vědomi, že existuje nebeský soud, při kterém bude zkoušen náš charakter? Jsme smířeni s Bohem a svými bližními?
Jsou oni “otcové” a my “synové” připraveni na setkání s Ježíšem? Až se Ježíš vrátí, povolá k sobě ty, kteří mají charakter a víru, jež před ním obstojí. Tato příprava není jen otázkou vnějších forem, ale také vnitřního postoje lásky, pokory, smíření, ale také věrnosti světlu, které nám Bůh dal. Jsme skutečně připraveni se s ním setkat?
Výroky Ellen Whiteové o Židech
Ellen Whiteová, spoluzakladatelka Církve adventistů sedmého dne, které je připisován dar Ducha proroctví, nepovažovala Židy za Bohem zavržené. Spíše je považovala za lid, který je stále pod jeho zvláštní péčí.
Přestože Izrael odmítl Božího Syna, nebyl Bohem opuštěn… Izrael jako národ ztratil spojení s Bohem kvůli své nevíře a odmítnutí nebeského záměru v životě. – Dílo apoštolů, 372 a 374 (revidované vydání).
Jak jsme viděli, 70 týdnů neboli 490 let určených zvláště pro Židy vypršelo v roce 34 n. l.. Tehdy židovský národ zpečetil odmítnutí evangelia rozhodnutím nejvyšší rady, ukamenováním Štěpána a pronásledováním Kristových následovníků. Poté bylo poselství o spasení hlásáno celému světu a neomezovalo se již jen na vyvolený národ. – Velký spor, str. 331.
Stát Izrael byl v té době také Boží církví s misijním pověřením. Protože však většina vůdců a vládců odmítla Ježíše jako svého Mesiáše, Izrael jako národ ztratil své zvláštní postavení duchovní církve. Nečteme však nic o odmítnutí Židů.
V posledních dnech dějin této země bude Boží smlouva s jeho lidem, který zachovává přikázání, obnovena. (citát z Ozeáše 2,20-25) – Proroci a králové, 211
Dílo, o němž píše prorok Zachariáš (v kap. 8,13-15), je předobrazem duchovní obnovy, která se má uskutečnit pro Izrael před koncem časů. – Dopis 42, 1912, vydání rukopisu 1, 315
Mnoho Židů se obrátí a tito obrácení pomohou připravit cestu Pánu … Obrácení Židé mají hrát důležitou roli ve velkých přípravách na budoucí přijetí našeho Pána Krista. – Rukopis 75, 1905, Evangelizace, 579
Mezi Židy je mnoho těch, kteří přijdou ke světlu a budou s podivuhodnou silou hlásat neměnnost Božího zákona. – Rukopis 87, 1907
Až bude na konci dnů hlásání evangelia ukončeno, Bůh očekává, že se bude pracovat především pro lid, který byl dosud opomíjen, a že se pak jeho poslové budou zvláště starat o Židy ve všech částech země. – Dílo apoštolů, 377
Dílo pro Židy, jak je popsáno v jedenácté kapitole listu Římanům, je dílo, které musí být vykonáváno se zvláštní moudrostí. Je to úkol, který se nesmí zanedbávat. – List 96, 1910
O osvětu Židů je třeba vyvinout zvláštní úsilí. – Rukopis 87, 1907
Viděl jsem, jak se mezi Židy všude šíří literatura, a až vykoná své dílo, Bůh pohne své posly, aby přinesli bohatou úrodu. – Zprávu podal S. A. Kaplan ve “Zprávě o židovském díle”.
Je nám výslovně řečeno, abychom Židy nepohrdali (Římanům, 11. kapitola), neboť mezi nimi má Pán mocné muže, kteří budou mocně hlásat pravdu. – Rukopis 87, 1907, vydání rukopisu 6, 325.
Závěr
Co se tedy týče poselství o spasení, jsou kvůli vám nepřáteli Božími, ale co se týče vyvolení, jsou milováni Bohem kvůli otcům; neboť dary milosti a povolání Boží jsou neodvolatelné. Neboť jako vy jste byli kdysi neposlušní vůči Bohu, ale nyní jste pro jejich neposlušnost dosáhli milosti, tak i oni se nyní stali neposlušnými, aby i oni jednou dosáhli milosti skrze milost udělenou vám.Bůh totiž všechny společně zavřel v neposlušnosti, aby mohl všem prokázat milosrdenství.(Římanům 11,27-32)
Vám, křesťanům z pohanů, však říkám: … Nechlubte se (jimi) … Nebuďte domýšliví, ale mějte se na pozoru! (Římanům 11,13-18)
Nuže – jak mohou vzývat toho, v něhož se nenaučili věřit? A jak mohou věřit v toho, o němž neslyšeli? A jak o něm uslyší bez kazatele?A jak jim může někdo kázat, aniž by k tomu byl vyslán? (Římanům 10,14-15)
Jsme povoláni napravit to, co bylo hluboce zničeno – v duchu Eliášově, v duchu smíření.
Související příspěvek:
