Jacques Doukhan je Žid a jako adventista sedmého dne také křesťan. Proto intenzivně analyzoval svou identitu. Jsou tyto identity slučitelné? Aby na tyto otázky odpověděl, osvětluje ve své knize Izrael a církev vztah mezi judaismem a křesťanstvím od samého počátku a dochází k fascinujícím závěrům. Nezanedbatelnou roli přitom hraje nedělní zákon:
První křesťané byli Židé
Jedno je jasné: první křesťané byli Židé. Protože: Ježíš je Žid. Jeho původ, jeho jméno, jeho tituly, jeho mesiášství, jeho vzhled, jeho jazyk, jeho výchova, jeho náboženství, jeho strava a jeho křest, jeho modlitby, zázraky, metody učení a význam jeho smrti jako velikonočního beránka, jeho pohřeb, dokonce i jeho nanebevstoupení: vše bylo skrz naskrz židovské. V žádném okamžiku se neodchýlil od své identity.
Jeho učedníci byli také Židé. Už jen jejich forma učednictví byla židovská, stejně jako jejich počet, poslání, původ a vzdělání. V žádném okamžiku nekonvertovali od židovství ke křesťanství, ale viděli Mesiáše jako toho, kdo dal jejich židovské identitě plný smysl. Byli oddáni židovským hodnotám a učení a zůstali praktikujícími Židy až do konce svého života.
Svatá písma jsou židovská
Petr jednoduše přidal Pavlovy listy ke zbytku Bible (2 Petr 3,16). Považovali tedy první křesťané své spisy za židovské? V každém případě jsou starověké biblické spisy hojně citovány. Struktura Nového zákona z nich vychází. Byl napsán Židy pro Židy a při bližším pohledu je i jeho obsah hluboce židovský, protože ještě hlouběji noří poselství hebrejské Bible do lidských srdcí. I “nová” přikázání byla stará, ale nyní přicházela s novou svěžestí.
Až potud budou nyní mnozí křesťané souhlasit. Holokaust přiměl mnohé k novému zamyšlení. Před holocaustem lidé viděli věci zcela jinak. Jen málokdo si však uvědomuje následující poznatky:
Velká část Židů byli křesťané
Když Ježíš kázal, židovské masy ho následovaly. Byl tak populární, že se ho židovská vládnoucí elita začala bát. Aby neztratili svou moc, zosnovali jeho smrt. V rozporu s židovskými zákony ho vyslýchali v noci – ze strachu před lidmi. V Jeruzalémě však bylo o velikonocích také mnoho Židů z diaspory, kteří Ježíše příliš neznali. Této skutečnosti využili, aby Římanům usnadnili vynesení rozsudku smrti nad ním. Nemohli tak snadno vyvolat slova “Ukřižuj ho!” u Židů žijících v Izraeli a už vůbec ne u nesčetných lidí, které uzdravil.
Ježíšova popularita neklesla ani po jeho ukřižování. Skutky apoštolů hovoří o nárůstu počtu Židů, kteří přijali Mesiáše, nejméně o 20 000 (Sk 2,41; 4,4; 9,31; 14,1; 21,2), včetně mnoha kněží a farizeů (6,7; 15,5). Soudě podle těchto zpráv přijala Mesiáše i většina Židů v diasporních obcích, někdy dokonce všichni jejich členové. Například polovina Etiopanů byli Židé a téměř všichni z nich přijali Ježíše jako Mesiáše. Mesiášští Židé všude chodili v sobotu do oficiálních synagog, místo aby si zakládali vlastní modlitebny. Pavel totiž hlásal zásadu: “nejprve Židům” (Římanům 1,16; 2,9.10).
Většina Židů zůstala křesťany i po zničení chrámu
Kumrán byl vyvrácen Římany v roce 68 n. l., Chrám byl zničen v roce 70 n. l. a Masada padla v roce 73 n. l., čímž byla zničena centra esejců, saducejů a zélótů. Ztratily svůj význam a zmizely z dějin. Jediná židovská hnutí, která přežila, byli křesťané a farizeové.
Křesťané se od židů oddělili až ve čtvrtém století.
Právě odmítnutí soboty, zpečetěné konstantinovským nedělním zákonem z roku 321, a definitivní znehodnocení Tóry křesťany vedlo k odděleným bohoslužbám, vzniku křesťanství jako státní církve a pronásledování nekřesťanských Židů. Zrodil se náboženský antisemitismus. Křesťané se distancovali od judaismu a obviňovali nekřesťanské Židy z vraždy Boha.
V průběhu staletí vedla stále nejistější situace Židů k tomu, že stále větší část svého majetku investovali do stříbra a zlata, protože to se dalo snáze převážet a ukrývat. Začali také pracovat jako bankéři, což bylo jedno z mála povolání, které jim ve středověku zbylo. Začala ghettoizace. Židé byli považováni za nebezpečnou havěť. Zbytek už je historie! Měli pocit, že vražda Boha musí být pomstěna.
Teologie nahrazení
Antisemitismus vycházel také z teologie: Bůh zavrhl Izrael a na jeho místo nastoupilo křesťanství. Pavel to důrazně popíral (Římanům 11,1nn).
První zpráva o vypálení synagogy pochází z roku 355 n. l. ze severní Itálie. Na jejím místě byl postaven kostel. To se brzy stalo všude. Křižáci prováděli mezi Židy strašlivé masakry a na některých místech je zcela vyhladili. Svatá země a Jeruzalém byly dobývány ve znamení kříže. Muslimové na nějaký čas nabídli Židům útočiště před jejich pronásledovateli. Poslední kapkou však byl holocaust.
Duchovní Izrael nahradil tělesný Izrael, milost nahradila zákon, city nahradily zákon a etiku, sladký Bůh lásky Ježíš v jeslích nahradil žárlivého, blesky metajícího JHVH. Praxe víry ustoupila dogmatu, Starý zákon Novému, sobota neděli, neviditelný Bůh viditelnému krucifixu. Už nešlo o smyslové vnímání a prožitky v nádherném Božím stvoření, ale o duchovní, racionální duchovní cvičení.
Hluboký rozkol
Křesťany a Židy nakonec rozdělila hluboká propast. Jejich teologie, kultura a mentalita se při vzájemných střetech stále více rozcházely. Největší příčinu k tomu poskytli křesťané, protože po Židech požadovali, aby se buď vzdali své identity a stali se křesťany, nebo trpěli diskriminací, pronásledováním a smrtí.
Po holocaustu si Židé a křesťané uvědomili, že misijní činnost vůči Židům ve velkém měřítku by se rovnala duchovnímu holocaustu. Stejně tak by ohrozila existenci židovské kultury a identity. V důsledku toho se křesťané stali opatrnými a Židé se začali bránit několika zbývajícím misijním pokusům.
Nové mosty
Po Osvětimi však již ani křesťanští Židé nemohou zapomenout na svou židovskou identitu a také ji uznávají. Pomáhají křesťanům objevit jejich židovské kořeny. Vzniklo mesiánské židovské hnutí, které je údajně nejrychleji rostoucím ze všech židovských hnutí. Mnozí Židé na něj pohlížejí s podezřením jako na převlečené křesťanství, jako na klamný manévr s židovskými nálepkami, za kterým stojí křesťanské misionářské organizace. Přesto je stále více mesiánských Židů, kteří skutečně slaví šabat a svátky, jedí košer, odmítají znamení kříže a Ježíšovy obrazy, zpívají hebrejské biblické písně na židovské melodie a harmonie namísto křesťanských chorálů, odříkávají židovské modlitby a požehnání a emigrují do Izraele.
Od nenávisti k uznání
Tato část knihy Jacquese Doukhana se mi obzvlášť vryla pod kůži:
Na jedné mezinárodně uznávané univerzitě řekl světoznámý novozákoník svým studentům: “Abyste byli dobrými křesťany, musíte nejprve zabít Žida, který žije ve vás. V reakci na tento výrok se přihlásila jedna studentka a zeptala se: ‘Myslíte tím Ježíše?”. (strana 92)
Bez Židů by křesťané postrádali svědectví o svých kořenech. Židé udržují při životě hebrejskou Bibli, hebrejský jazyk a šabat. Jejich svátky ukazují něco z jejich radosti ze života a smyslu pro krásu. Svou celostní vírou zpochybňují cerebrální přístup našeho řeckého myšlení, které z nás často dělá teoretiky.
Skutečnost, že většina dnešních Židů odmítá Mesiáše, je do značné míry způsobena naší křesťanskou minulostí, ale také naším dnešním svědectvím, které zůstává nedůvěryhodné, protože jsme se velmi vzdálili židovské identitě Ježíše, kterého máme následovat. Kontakt se Židy má potenciál nás o této slabosti přesvědčit.
Doufám, že toto shrnutí knihy Jacquese Doukhana Izrael a církev vzbudilo ve čtenáři zájem o toto téma. Kniha má 99 stran, vyšla v roce 2002 v nakladatelství Hendrickson Publishers a v roce 2018 ji znovu vydalo nakladatelství Wipf and Stock Publishers v Eugene v Oregonu. Stojí za přečtení každému, kdo umí anglicky.
Zdroj: hoffnung-weltweit.info
Doporučujeme: