Otázku, kterou si někdy položila většina milovníků zvířat. Autor: Richard M. Davidson, profesor starozákonních studií na Andrews University
V průběhu let jsem se jako pastor a učitel setkal s mnoha lidmi, kteří truchlili nad ztrátou milovaného psa nebo kočky. Někteří se mě ptali, zda budou jejich domácí mazlíčci nebo jiná zvířata přítomna při vzkříšení. Jako vášnivý milovník zvířat jsem měl v dětství blízký rodinný vztah s několika úžasnými psy a kočkami. Tato otázka mě tedy samozřejmě zajímá i osobně. Při vyučování nauky o svatyni jsem často přemýšlel o tom, jak Bůh odčiní to, co se stalo nesčetným nevinným zvířatům, která byla na jeho příkaz obětována ve Starém zákoně. Zde je několik myšlenek:
V Bibli jsem nenašel žádnou konečnou odpověď, ale několik zajímavých vodítek. Ty dávají naději, že alespoň některá zvířata (včetně našich domácích mazlíčků a obětních zvířat) by mohla být vzkříšena a zachráněna pro věčnost. Mezi zajímavými biblickými texty (a dalšími inspirovanými výroky) jsou následující:
Žalm 36,6 potvrzuje: “Ty, Hospodine, zachraňuješ člověka i zvíře.” V tomto případě se jedná především o to, jak se zachovat. (SLT). Ačkoli mnohé verze překládají místo “zachránit” “pomoci”, hebrejština používá pro věčné spasení slovo, které se používá na jiných místech Písma.
Micheáš 4,8 hovoří o obnovení “dřívějšího panství” na konci časů. Dřívější panství, které Adam a Eva ztratili, bylo panství nad zvířaty (Genesis 1,28). Kniha Zjevení jasně hovoří o svatých v nebi jako o králích a královnách (20,4; 5,10; 22,5). To přirozeně vyvolává otázku: komu všemu budou svatí vládnout, když budou králi a královnami? Zdá se pravděpodobné, že budeme vládnout nad zvířecí říší – jako v rajské zahradě.
Bible jasně uvádí, že zvířata jsou velmi blízká Božímu srdci. Kniha Jonáš končí Boží starostí o zvířata v Ninive. “Cožpak Ninive, město tak veliké, že v něm žije více než sto dvacet tisíc lidí … a mnoho zvířat?” (Jonáš 3,5). (Jonáš 4,11) Genesis 9,10 a Ozeáš 2,18 hovoří o tom, že Bůh uzavřel smlouvu se zvířaty. Starý zákon říká, že sobota není určena jen pro člověka, ale že v ní mají odpočívat i zvířata (Exodus 23,12). Fascinující je Exodus 22: Hospodin otevírá ústa Balámově oslici, která mluví ke svému pánovi. Není zde řečeno, že Bůh dal oslu inteligenci a řeč. Ne, otevřel “její ústa” a ona promluvila! Poté anděl položí Balámovi pronikavou otázku: “Proč jsi bil svého osla?” Balám se ptá: “Proč jsi ho bil?”. (verš 32) Boha znepokojilo, že se zvířetem krutě zachází! Moje dcera Rahel Schaferová nedávno obhájila doktorskou práci. Zabývala se v ní mnoha dalšími pasážemi, v nichž zvířata mluví a dokonce volají k Bohu a Bůh na jejich volání odpovídá! 1 (Viz například Job 12,7-9; 40,15-19; 41,10; Žalm 104,20.26.27 a Izajáš 43,20.
Často vyjadřovanému Božímu zájmu o zvířata ve Starém zákoně odpovídá poučný verš, který Ježíš řekl v Novém zákoně: “Což se pět vrabců neprodává za dva haléře? Ani jeden z nich však není před Bohem zapomenut.” (Lukáš 16,4)
Když Bůh v Bibli na něco pamatuje, znamená to, že jedná ve prospěch někoho nebo něčeho (viz Genesis 8,1, kde Bůh pamatoval na Noema a zvířata v arše, když je vysvobodil ze smrti). Jestliže Bůh “nezapomíná” na vrabce, kteří padají (umírají), neznamená to, že na ně “pamatuje”, tj. jedná ve prospěch padlých – zachraňuje je? (Mt 10,29)
V Římanům 8,19-21 je popsáno, jak celé stvoření sténá a pracuje a čeká na obnovu: “Vždyť celé stvoření … bylo podrobeno marnosti. To proti jeho vůli učinil ten, kdo ho podrobil. Celé stvoření však doufá v den, kdy bude vysvobozeno ze smrti a porušenosti do slavné svobody Božích dětí.” (Řím 8,12). (NL) Mohou snad tyto verše naznačovat, že i Boží pozemská stvoření, která nejsou lidmi a nemají odpovědnost za zlo, budou nakonec osvobozena od rozkladu/prokletí prostřednictvím vzkříšení/spasení?
Fascinují mě komentáře Ellen G. Whiteové, kde mluví o náklonnosti a věrnosti zvířat: “Inteligence, kterou projevují mnohá němá zvířata, je tak blízká lidské inteligenci, že se rovná záhadě. Zvířata vidí, slyší a milují, bojí se a trpí. Používají své orgány mnohem přirozeněji než mnozí lidé. Projevují soucit a citlivost vůči svým trpícím společníkům. Mnohá zvířata projevují ke svým ošetřovatelům lásku, která daleko převyšuje náklonnost některých lidí. Vytvářejí si s lidmi vztahy, jejichž rozpad pro ně znamená velké utrpení.“2
Toto tvrzení potvrzuje množství nedávných studií o chování, inteligenci a emocích zvířat.3 Nejsou láska a důvěra těchto zvířat přesně těmi vlastnostmi, které Bůh hledá u svých lidských následovníků, vlastnostmi, které potřebují pro nebe? Pokud mají zvířata takové vlastnosti, nejsou také vhodná pro nebe?
C. S. Lewis řekl, že zejména domácí zvířata a další, která mají “život duše” a vyvinuly si pozitivní vlastnosti, jako je láska a důvěra, tam budou při vzkříšení.4 Lewis si neuvědomil, že Bible nazývá všechna zvířata “dušemi” nebo “osobami” stejně jako lidi (Genesis 1,20.21.24.30; 9,10 atd.).
Ve své mnohosvazkové alegorii o plánu vykoupení, Letopisech Narnie, se Lewis zabývá schopností zvířat mluvit. Zdá se, že Bible s ním souhlasí: Žalm 148 mezi tvory, kteří chválí Hospodina, uvádí “zvěř a všechen dobytek, plazy a ptáky” (verš 10). Ve Zjevení 5,13 se píše: “A slyšel jsem všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, pod zemí i v moři a všechno, co je v nich, říkat: Tomu, který sedí na trůnu, a Beránkovi buď chvála, čest, sláva a moc na věky věků.” (Zj 5,13).
Jazyk Žalmu 104,24-30 by mohl poukazovat na vzkříšení ryb, ptáků a suchozemských živočichů na konci času. S. R. Driver píše: “Zdá se, že jen málo čtenářů Starého zákona, pokud vůbec nějací, si uvědomilo, že tento text, nechceme-li mu při výkladu dělat násilí, hlásá zvláštní učení o vzkříšení nejen lidí, ptáků a zvířat, ale také Leviatana a hejna, či spíše ‘klouzavých věcí bez počtu’, které plavou v moři.” (Ž 5, 10-30).5 Driver zdůrazňuje, že “všichni” (verš 27), kteří “jsou stvořeni” (verš 30), se vztahují ke “všem Božím tvorům, ne jen k některým z nich, ke všem, o nichž se žalm zmiňuje, ať už jde o člověka, zvíře, ptáka nebo rybu“6… Ačkoli Driver uznává text v jeho stávající podobě, pohoršuje se nad tímto významem, a proto navrhuje radikální vypuštění textu. Pokud však přijmeme text tak, jak je, což je podle mého názoru nejlepší stanovisko, pak se zdá, že tato pasáž poukazuje na vzkříšení množství zvířat.
Netvrdím, že výše uvedené důkazy jsou definitivní. V nejlepším případě jsou naznačeny. Ale jistě je v inspirovaných pramenech dost takových “náznaků”, abychom nemuseli svým dětem říkat, že pokud jejich domácí zvířata zemřou, už je nikdy neuvidí. Pro děti, které se svým domácím mazlíčkem možná celý život úzce souvisely, by to mohlo zbytečně vrhat špatné světlo na Boží charakter. Proč tedy tvrdit, že zvíře nebude vzkříšeno? Místo toho navrhuji, aby rodiče svým dětem při úmrtí domácího mazlíčka řekli: “Pokud půjdeš do nebe a budeš tam chtít svého mazlíčka, Bůh jistě splní přání tvého srdce.” Tuto odpověď můžeme dát bez váhání, protože Písmo říká: “Těšte se v Pánu, a on vám splní přání vašeho srdce!”. (Žalm 37,4) Pokud však zvířata nebudou vzkříšena, pak po nich ve svém nesmrtelném stavu nebudeme toužit. Pavlův slib v 1. Korintským 2,9 trefuje hřebíček na hlavičku: “Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani do lidského srdce nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.” (1Kor 2,9). (1. Korintským 2,9) Proč bychom si tedy vzkříšení našich domácích mazlíčků a dalších zvířat nemohli představit jako naplnění tohoto zaslíbení?
Myslím, že vzkříšení zvířat na konci velké bitvy mezi Kristem a Satanem je příhodné, až Bůh konečně vše napraví. Když pomyslím na všechna nevinná zvířata, která trpěla rukama krutých lidí a pro Satanovo potěšení, nabývám přesvědčení, že Bůh se už nemůže dočkat, až tuto část Satanova díla odčiní. Vzpomeňme si také na všechny nevinné oběti Bohem ustanoveného starozákonního obřadního systému, který nám symbolicky odhalil hrůzu hříchu a jeho katastrofální následky a poukázal na příchod Božího Beránka. Nedovedu si představit, že by Bůh dopustil všechno toto božsky ustanovené nevinné utrpení, aniž by nakonec “nezapomněl” na ty, kteří trpěli, tím, že by je zachránil/vzkřísil!
Nejsem “psí “matik ohledně tohoto návrhu. Bůh má možná jiný způsob řešení tohoto problému, který dalece přesahuje to, co si nyní představuji! Bůh udělá to, co je nejlepší. Jednoho dne to zažijeme, až ho (a naše domácí mazlíčky a další zvířata?) uvidíme v nebi tváří v tvář! V ten den “už nebude smrti, už nebude smutku, pláče ani bolesti, první věci pominuly”! (Zjevení 21,4).
Přeloženo s laskavým svolením autora z anglického originálu
https://www.perspectivedigest.org/archive/22-2/the-salvation-of-animals
Poznámky pod čarou:
A. Rahel Schafer, “‘You, YHWH, Save Humans and Animals’: God’s Response to the Vocalised Needs of Non-human Animals as Portrayed in the Old Testament” (doktorská disertace, Wheaton College, 2015).
2 The Ministry of Healing (Služba uzdravování), 315, 316.
3 Viz například Vint Virga, The Soul of All Living Creatures: What Animals Can Teach Us About Being Human (New York: Broadway, 2014); Virginia Morell, Animals Wise: Morellová: Jak víme, že zvířata myslí a cítí (New York: Broadway, 2014).
4 C. S. Lewis, Problém bolesti (The Problem of Pain, New York: Macmillan, 1962), 129-143.
5 Viz G. R. Driver, “The Resurrection of Marine and Terrestrial Creatures”, Journal of Semitic Studies 7:1 (Spring 1962): 12.
6 Tamtéž, 17.
Zdroj: hoffnung-weltweit.info
