Kdo má rád zvířata, může lépe porozumět Bohu. Autor: Kai Mester
Doba čtení: 12 minut
“Neboť Bůh postaví před soud všechny skutky, všechno, co je skryté, ať už dobré nebo zlé” (Kaz 12,14) – všechny skutky, včetně toho, co děláme zvířatům, jak ukazuje známý příběh o Balámovi a jeho oslu.
Balám a osel
Byl to téměř malý vyšetřovací soud, když Hospodinův anděl konfrontoval proroka poté, co oslici několikrát zbil, a dokonce měl chuť ji zabít mečem. “Proč jsi třikrát zbil svou oslici?” zeptal se ho anděl a dal mu najevo, že kvůli tomu málem přišel o život (Numeri 22,32-33). Podobenství? Svým způsobem ano. Koneckonců, nezabíjí lidstvo svou krutostí vůči zvířatům téměř samo sebe? V každém případě jsou ekologické a zdravotní důsledky konzumace masa znepokojivé.
Boží milosrdenství ke zvířatům
Bible se ke správnému zacházení se zvířaty staví jasně: “Spravedliví se slitovávají nad svými zvířaty, ale bezbožní jsou bezcitní.” (Přísloví 12,10 LU/NL) Velkým příkladem spravedlivého je totiž sám Bůh, největší ze spravedlivých: “Hospodine, Bože Izraele, ty jsi spravedlivý.” (Přísloví 12,10 LU/NL) (Ezdráš 9,15) “Spravedlivý se slitovává nad svými zvířaty.” (Ezdráš 9,15) “Spravedlivý se slitovává nad svými zvířaty. Jako Stvořitel všech zvířat mu všechna zvířata skutečně patří: “Patří mi všechna lesní zvěř, dobytek na tisíci horách.” (Mt 24,7). (Žalm 50,10) To říká i Ježíš o svém otci: “Cožpak se neprodávají dva vrabci za groš? A přece ani jeden z nich nespadne na zem bez tvého otce” (Mt 10,29) a žalmista to potvrzuje: “Ty, Hospodine, zachraňuješ lidi i zvířata.” (Mt 10,29) A tak se vrabci stávají obětí války. (Žalm 36,7)
Archa záchrany pro lidi a zvířata
Dva příklady toho, jak Bůh zachraňuje lidi a zvířata, jsou potopa a Ninive. Zvířata jsou tam výslovně zmíněna. “Vezměte na loď po jednom páru od každého druhu zvířat – samce a samici -, aby s vámi přežili potopu.” V tomto případě se jedná o záchrannou loď. (1 Moj 6,19) Bohužel pouze dalších šest párů čistokrevných zvířat umožnilo lidem po potopě přežít. Jako první zaznamenaný majitel putovní zoologické zahrady se Noe řídil pokynem “zachovat potomstvo [zvířat] živé po celé zemi” (1. Mojžíšova 7:3). Verše 8 a 9 pak popisují vstup zvířat do archy, a to opět od verše 14 do 16: “Všechna tato zvířata šla k Noemovi do archy po párech, ze všech těl, v nichž byl dech života.” (Genesis 1, 8). (verš 15) Konec potopy je pak vysvětlen tím, že Bůh si vzpomněl na Noema a “na všechna divoká zvířata a veškerý dobytek, který byl s ním v arše” (Genesis 8,1), a vody opět opadly. V 17. verši přikazuje Noemovi, aby zvířata vyvedl z archy, což je pak popsáno v 19. verši. Smlouva, kterou Bůh tehdy uzavřel s tímto světem, byla uzavřena s lidmi a “se všemi živými tvory mezi vámi, s ptáky, s dobytkem a se všemi zemskými zvířaty mezi vámi, se vším, co vyšlo z archy, se všemi zvířaty, která jsou na zemi”. (Genesis 9,10) Duha slouží jako znamení smlouvy mezi Bohem, člověkem, zvířetem a zemí. V kapitole jsou zvířata zmíněna ještě třikrát (verše 15, 16, 17), jako by společenství osudu mezi člověkem, zvířaty a životním prostředím na jedné straně a Boží vůlí zachránit na straně druhé nemohlo být dostatečně zdůrazněno. Ano, společenství osudu ve dvojím smyslu: vždyť většina zvířat zahynula s krutými lidmi při potopě.
Společenství osudu v Ninive
Lidé a zvířata žili v úzkém společenství již v rajské zahradě. Hřích však stáhl zvířata s sebou: Člověk zvířata využíval prostřednictvím obětí, porážek a sexuálního zneužívání. Kdo hřeší, žije na úkor druhých, jak dal Bůh člověku najevo už tehdy, když sám nechal zabít první zvíře, aby dal lidem šaty z kůže. V Sodomě zahynula v ohni Lotova stáda dobytka a pravděpodobně i mnoho dalších zvířat. V Ninive jim však bylo umožněno přežít. Klíčem bylo pokání. Pokání, které se projevovalo půstem. Není vegetariánství také druhem půstu jako pokání za to, co my lidé děláme zvířatům? Stojí to za zamyšlení. V každém případě, když Ninive činilo pokání, král nařídil, aby se zvířata také postila a oblékla se do žíní. Proto Bůh v posledním verši knihy Jonášovy řekl: “A nemělo by se Ninive, město tak veliké, v němž je více než sto dvacet tisíc lidí, kteří nevědí, kudy doprava a kudy doleva, a mnoho zvířat?” (Jonáš 3,5). (Jonáš 4,11)
Čekání na novou zemi
Nejen lidé trpí bolestí, nemocemi a smrtí. Ne, “víme, že celé stvoření až dosud sténá a pracuje. A nejen oni, ale i my … sténáme … toužíme po … vykoupení svého těla”. (Římanům 8,22-23) Bible popisuje Nový Jeruzalém jako velkou archu, která bude chránit “vyvolené” před ohnivým peklem, jež má očistit zemi (Zjevení 20,9). Za tímto účelem budou předem shromážděni “ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý” (Matouš 24:31). Stejně jako v případě archy budou přijati všichni, kdo toto ochranné místo vyhledají. Co kdybychom si pak s překvapením uvědomili, že jsme do Nového Jeruzaléma přivedeni spolu s mnoha, dokonce i vzkříšenými zvířaty? Nebyl bych překvapen, ale ani bych to nechtěl prorokovat. Jisté je pouze to, že Bible zmiňuje jako obyvatele země očištěné od hříchu a smrti, na které se po vyhasnutí ohně usadíme, mimo jiné i tato zvířata: Lva, vola, koně, mezka a dromedára (Izajáš 65,25; 66,20).
Ježíš a zvířata
Když Ježíš, Spravedlivý (1 Jan 2,1), přišel na tento svět, byl nejprve uložen do jeslí. Později mluvil o tom, že lidé mají mít soucit se zvířaty, když v sobotu spadnou do jámy (Mt 12,11); při svém vjezdu do Jeruzaléma nechal odvázat oslici a její oslátko, aby byli svědky této velké události (Mt 21,7), a při velikonoční hostině zavedl obřad, díky němuž od té doby bylo zabíjení zvířat zbytečné. Vždyť on byl tím pravým obětním beránkem, který byl následujícího dne zabit na Golgotě.
Práva zvířat v Tóře
Práva zvířat byla stanovena již v Božím zákoně na Sinaji: “Potkáš-li svého nepřítele, který zabloudil, vola nebo osla, přivedeš mu je zpět. Uvidíš-li osla svého nepřítele ležet pod nákladem, neopouštěj ho, ale pomoz zvířeti s nákladem nahoru.” Všichni, kdo se o to pokoušejí, se musí vrátit na své místo. (2 Mojžíšova 23,4-5) “Šest dní budeš vykonávat svou práci, ale sedmého dne si odpočineš, aby si tvůj vůl a tvůj osel odpočinuli.” (2. Mojžíšova 23,12) “Toto [kastraci] zvířatům ve své zemi neprovádějte.” (2. Mojžíšova 23,12) “Nebudete to dělat. (3. Mojžíšova 22:24) “Když se narodí vůl, jehně nebo koza, bude zvíře ponecháno u své matky po sedm dní.” (3. Mojžíšova 22:27 NL) “Když uvidíš, že osel nebo vůl tvého bratra upadl na silnici, postaráš se o ně a pomůžeš jim vstát.” (3. Mojžíšova 22:27 NL) (5. Mojžíšova 22,4) “Nezavážeš ústa mlátícímu se volovi.” (5. Mojžíšova 22,4) “Nebudeš mlátit voly, kteří se mlátí.” (Deuteronomium 25:4)
Zvířecí oběti ve Starém zákoně
Nyní vyvstává otázka, k čemu sloužily četné zvířecí oběti ve Starém zákoně.
Jedním z účelů tehdejších složitých obětních zákonů bylo omezit konzumaci masa mezi izraelským lidem. Bez těchto zákonů by jistě jedli ještě více masa a zabíjeli ještě více zvířat. Ale i tak se obětní služba vymkla kontrole. Svého vrcholu dosáhla za Šalomouna, neboť ten “obětoval tolik ovcí a volů, že je pro jejich počet nebylo možné spočítat ani spočítat”. (1 Kr 8,4) Proto si Bůh později stěžoval: “Proč bych se měl starat o množství tvých obětí, praví Hospodin? Už mě unavují zápalné oběti beranů a tuk vykrmených telat a nemám zalíbení v krvi býků, beránků a kozlů.” (1Král 8:12). (Izajáš 1,11) “Vaše zápalné oběti mi nejsou příjemné a vaše oběti mi nejsou milé.” (Izajáš 1,11) “Vaše zápalné oběti mi nejsou milé a vaše oběti mi nejsou milé. (Jeremiáš 6,20) “Obětují s chtivostí a jedí maso. Ale Hospodin v nich nemá zalíbení.” (Jn 5,12) (Ozeáš 8,13) “Neboť já mám zalíbení v lásce, a ne v oběti, v poznání Boha, a ne v zápalných obětech.” (Ozeáš 8,13) “Neboť já mám zalíbení v lásce, a ne v oběti. (Ozeáš 6:6)
Účelem zavedení obětí po pádu bylo vlastně omezit hřích a krveprolití a poukázat na Spasitele před hříchem a krveprolitím. Bez obětí by věci jistě dopadly mnohem hůře. Temné síly však oběti překroutily a využily je pro své vlastní cíle. Proto se říká: “Oběť bezbožníků je Hospodinu ohavností, ale modlitba poctivých je mu milá.” A tak se Hospodin stal obětí bezbožníků. (Přísloví 15,8)
Zažijte znovu milosrdenství
Vzácná oběť pomohla Adamovi, Noemovi a Abrahamovi hledat Boha a nenávidět hřích. Denní oběť dvou zvířat pro miliony Izraelců pomohla dosáhnout stejného cíle a značně omezila počet porážek pro konzumaci masa. Jednorázová Ježíšova oběť na Golgotě učinila obětem přítrž. Bohužel to však porážky nezastavilo. Důkaz, že problémem nebyly oběti, ale lidské chutě.
Bůh je závislý na modlitbě. Hledá vztah s lidmi, aby je mohl naplnit svým milosrdenstvím, a to i vůči zvířatům. Zvláště v době, kdy můžeme přežít a prospívat bez konzumace masa.
Každý, kdo ví, jak moc dnes trpí nevinná zvířata, také lépe chápe Boží bolest a je ještě více naplněn touhou zmírnit utrpení v jakékoli podobě na tomto světě. To nás povzbuzuje k tomu, abychom neodvraceli zrak, ale připojili se k utrpení a pracovali pro větší lidskost na tomto světě, a to i vůči zvířatům. A především nás to povzbuzuje k tomu, abychom šli příkladem soucitu ve svém nejbližším okolí.
Zdroj: hoffnung-weltweit.info
Související příspěvky:
