Vzdor všem satanským zkreslením. Autor: Ellen Whiteová
Od samého počátku bylo Satanovým lstivým plánem přimět lidi, aby zapomněli na Boha. Chtěl je přetáhnout na svou stranu. Snažil se překroutit Boží charakter tak, aby o něm lidé měli falešnou představu, jako by Stvořitel byl podobný samotnému zlému knížeti: tyranský, krutý a nelítostný. Pak by se ho lidé báli, vyhýbali se mu, a dokonce ho nenáviděli. Satan doufal, že oklamané lidi zmate takovým způsobem, že Boha vypustí z mysli. Pak by mohl z lidí vymazat Boží obraz a vtisknout jim svůj vlastní. Vtiskl by lidem svého vlastního ducha a učinil by z nich zajatce své vůle.
Satan svedl Evu ke hříchu tím, že zkreslil Boží charakter a vzbudil v ní nedůvěru k Bohu… Dokonce i lid smlouvy, který si Bůh vyvolil, aby na něj na tomto světě nezapomněl, se od něj vzdálil natolik, že si jeho povahu představoval jen zcela falešně.
Ježíš je odpovědí
Ježíš přišel, aby světu zjevil Boha jako Boha lásky, Boha, který je plný milosrdenství, laskavosti a soucitu. Hustá temnota, kterou satan zahalil trůn Božství, musela ustoupit, když Spasitel světa nám lidem znovu zjevil Otce jako světlo života… Ježíš o sobě říká, že byl poslán na svět, aby představoval Otce. V důstojnosti své bytosti, ve svém milosrdenství, srdečném soucitu, lásce a dobrotě stojí před námi jako ztělesnění božské dokonalosti, jako “obraz neviditelného Boha” (Kol 1,15).
Bůh nám dává svého Syna
Apoštol říká: “Bůh byl v Kristu a smířil svět se sebou”. (2 Kor 5,19) Pouze když se zamyslíme nad velkým plánem vykoupení, můžeme správně ocenit Boží charakter. Dílo stvoření bylo výrazem jeho lásky, ale teprve Boží dar spasení provinilému a zničenému lidstvu zjevuje, jak nekonečně hluboce nás Bůh miluje a jak hluboce s námi cítí. “Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.” (Mt 16,12). (Jan 3,16) Tímto způsobem je zachován Boží zákon, potvrzena jeho spravedlnost a hříšníkovi může být odpuštěno. Nejvzácnější dar, který mohlo nebe dát, byl vylit, aby Bůh “byl spravedlivý a zároveň ospravedlnil toho, kdo je skrze víru v Ježíše” (Římanům 3:26). Tento dar vyvádí člověka z porušenosti a ponížení hříchu a činí ho Božím dítětem.
Bůh nás adoptuje
Svatý Pavel říká: “Přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Amen, Otče!” (Římanům 8,15) “Hle, jakou lásku nám Otec prokázal, že se můžeme nazývat Božími dětmi!” (Řím 8,15). (1 Jan 3,1) Jaká láska, jaká nesrovnatelná láska, že my, hříšníci a cizinci, jsme přivedeni zpět k Bohu a přijati do jeho rodiny! … A Boží Syn se “nestydí” při pohledu na dědice milosti “nazývat je bratry” (Židům 2,11) …
Pravá rodičovská láska
Veškerá rodičovská láska, která proudí lidskými srdci z generace na generaci, všechny prameny laskavosti, které v lidských srdcích vyvěrají, jsou jen nepatrným pramínkem ve srovnání s bezbřehým oceánem nekonečné, nevyčerpatelné Boží lásky. Slova ji nedokážou obsáhnout… Ani věčnost nikdy nebude schopna plně odhalit Boží lásku, která se projevila tím, že dal svého Syna, aby zemřel za svět. Když však studujeme Bibli a přemýšlíme o Ježíšově životě a plánu vykoupení, tato velká témata se nám stále více otevírají k pochopení. Poznáme požehnání, po kterém toužil Pavel pro církev v Efezu, když se modlil, “aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v poznání jeho” (Ef 1,17) …
Satanův protijed
Satan vždy hledá způsoby, jak zaměstnat lidskou mysl věcmi, které jí brání v poznávání Boha. Snaží se zaujmout mysl věcmi … které zatemňují mysl a odrazují srdce … Mnozí upírají svůj zrak na strašlivou bezbožnost kolem sebe, na odpadlictví a slabosti, s nimiž se všude setkávají. Pak o tom mluví, dokud jejich srdce není plné smutku a pochybností. Neustále si připomínají mistrovské dílo arcizrádce a přemýšlejí o skličujících zkušenostech. Zároveň ztrácejí ze zřetele moc nebeského Otce a jeho nesrovnatelnou lásku. Přesně to si satan přeje! …
Neochvějná důvěra
Naše naděje spočívá v tom, že se neustále posilujeme jistotou, že Ježíš je naší spravedlností. S důvěrou se opřeme o tento základ, neboť ten nikdy nezakolísá. Místo abychom mysleli na satanovu temnotu a báli se jeho moci, otevřeme svá srdce, abychom přijali světlo od Ježíše a nechali ho zazářit do světa! Hlásáme tedy, že on je silnější než satan a že jeho paže podepře všechny, kdo v něj důvěřují… Zklamání skutečně přijdou. Je třeba očekávat soužení. Ale my můžeme všechno, velké i malé, vložit do Božích rukou …
Osobní poznání Boha
Úkolem křesťana v tomto životě je představovat Ježíše v tomto světě a zjevovat ho svým životem a charakterem … Ale když jsou naše myšlenky tak plné sklíčenosti a smutku a my se zabýváme temnotou a zlem kolem nás, jak můžeme představovat Ježíše světu? Jak může mít naše svědectví moc získat duše? Potřebujeme poznat Boha a moc jeho lásky, jak se zjevila v Ježíši, z vlastní zkušenosti. Studujme proto Písmo s nadšením a modlitbou! Pak bude naše chápání oživeno Duchem svatým a naše srdce budou stoupat k Bohu plná důvěry, naděje a neutuchající chvály …
“Vzhlížejme k Ježíši, původci a zdokonaliteli víry”. (Židům 12,2). Tak bude naše mysl jasnější, naše víra silnější a naše naděje pevnější. Pak budeme tak ponořeni do jeho čistoty a líbeznosti a do oběti, kterou přinesl, aby nás uvedl do souladu s Bohem, že nebudeme mluvit o pochybnostech a sklíčenosti.
Porozumění Bohu
Zjevení Boží lásky, milosrdenství a dobroty a působení Ducha svatého na srdce … nás vírou spojí s Ježíšem tak těsně, že dokážeme jasně pochopit jeho charakter, a tím prohlédnout mistrovské satanovy podvody …
Obrazy v našich paměťových síních
Jsme proměňováni nazíráním. Rozjímáním o lásce Boha a našeho Spasitele, rozjímáním o dokonalosti božského charakteru a přivlastňováním si Ježíšovy spravedlnosti vírou se proměňujeme ve stejný obraz. Neshromažďujme tedy všechny nepěkné obrazy – nespravedlnost, zkaženost a zklamání, důkazy satanské moci – a nevyvěšujme je ve svých síních paměti, nemluvme o nich a nelamentujme nad nimi, dokud naše srdce zcela neznechutí …
Šťastné obrázky
Pán nám dal mnohem jasnější a veselejší obrazy. Sbalme si příjemná ujištění o jeho lásce jako drahocenné poklady a neustále o nich rozjímejme: Jak Boží Syn opustil Otcův trůn, oblékl své božství do lidství, aby zachránil člověka z moci satana; jak za nás zvítězil, otevřel člověku nebe, dal mu nahlédnout do audienční síně, kde božství zjevuje svou slávu; jak vytáhl padlé lidstvo z propasti zkázy, do níž ho uvrhl hřích; jak jsme znovu spojeni s nekonečným Bohem; a jak jsme oděni Ježíšovou spravedlností a pozvednuti k jeho trůnu, když jsme díky důvěře v našeho Spasitele prošli božskou zkouškou. To jsou obrazy, jimiž chce Bůh rozradostnit komnaty našich srdcí. A zatímco “nehledíme na to, co je viditelné, ale na to, co je neviditelné”, potvrdíme si, že “naše trápení, které je rychle pomíjivé a lehké … nám přináší věčnou slávu nad míru” (2 Kor 4,18.17).
Poslední bitva
Těsně před námi je poslední bitva velkého boje, kde bude satan působit “se vší klamnou mocí, znameními a zázraky” (2 Tes 2,9), aby překroutil Boží charakter, aby “svedl, pokud možno, i vyvolené” (Mk 13,22). Jestli někdy nějaký lid potřeboval stále větší světlo z nebe, pak je to lid, který Bůh povolal v této nebezpečné době, aby střežil jeho svatý zákon a obhájil jeho charakter před světem… Nikdy církev nepotřebovala zkušenost popsanou v Pavlově listu Kolosanům více než dnes a nikdy Bůh netoužil po tom, aby ji touto zkušeností obdařil: “Proto … se za vás nepřestáváme modlit a prosit, abyste byli naplněni poznáním jeho vůle ve vší duchovní moudrosti a rozumu, abyste chodili hodni Pána a ve všem se mu líbili: byli plodní ve všech dobrých skutcích a rostli v poznání Boha.” (Koloským 1,10)
Zkráceno z: Kolosální sbírka: Ellen Whiteová, Svědectví 5, 737-746; srov. Svědectví 5, 769-778.
Zdroj: hoffnung-weltweit.info
