PODCAST
Autor knihy Erich Theodor Laufersweiler († 2023) žil v Československé republice 36 let, od roku 1945 do konce roku 1981. V lednu 1982 se s rodinou přestěhoval do Spolkové republiky Německo jako přesídlenec německé národnosti. Byl vyučeným hodinářem. Od roku 1975 byl členem Církve adventistů sedmého dne (SDA) a korespondenčně absolvoval kazatelský seminář SDA v Československu. Byl otcem tří dětí a jednoho pěstouna a měl šest vnoučat. V dřívějších letech se intenzivně věnoval práci s mládeží SDA, která mu byla velmi blízká.
Autor autenticky a napínavě – bez přikrášlování a přeexponování – líčí své zážitky z nedobrovolné vojenské služby v Lidově demokratické armádě Československé socialistické republiky v 50. letech 20. století. V době, kdy víra v autoritářském státě vyžadovala velkou osobní statečnost a kdy bylo všechno, jen ne snadné zůstat věrný Bohu a svému svědomí.
Čtenář v tomto životopisném vyprávění našel podivuhodné Boží zásahy do naší lidské existence, zejména v souvislosti s přikázáním soboty, a nahlédl do duší hlavních aktérů boje za právo na náboženskou svobodu v absurdním systému, který potlačoval občanská práva.
Zajímavé je, že autor vyprávěl nejen o své vojenské službě, ale ve svých vzpomínkách se vrátil i k dramatickým událostem, které formovaly jeho víru v dětství v nacistickém Německu, a vzpomínal také na řadu mladých mužů, kteří byli totalitním československým režimem vězněni za dodržování soboty.
Miloslav Žalud
Milí čtenáři, možná tuto píseň znáte, a pokud ne, možná si ji po přečtení knihy zapamatujete.
Píseň popisuje věřícího člověka, jeho osobní zkušenosti v životním zápase, který vede svůj život v úzkém spojení s Bohem.
Jeho důvěra v Boží ochranu a péči mu dává jistotu a odvahu při každodenním zvládání životních problémů.
Pokud se vám někdy zdá, že je něco ve vašem životě příliš těžké, vězte, že je to všechno pro naše vzdělání a pro naše dobro.
Kéž píseň prostoupí svým duchem celou knihu.
1. Když bouře života zuří, když i ti nejsilnější sotva obstojí,
Já se s důvěrou uchýlím do stínu jeho ruky.
Refrén: On mě přikrývá, on mě přikrývá, aby mě žádná bouře neznepokojovala a neděsila, on mě přikrývá, on mě přikrývá stínem své ruky.
(2) Až mě břemeno soužení skloní, i podle toho ho poznám;
Neboť soužení mě vyzkouší, přiblíží mě k němu.
Sbor …
3. Když mě pokušení láká všude kolem, když mi nepřítel lstivě vyhrožuje, on mi z nebezpečí jenom větší sílu a radost vytváří.
Sbor …
4. Ať tedy bouře řvou a vlny hučí,
má duše se nebude bát, k Ježíši bude s důvěrou vzhlížet.
Sbor …
